O mizejících Japoncích, výrobě hitů a sbírání víček

V dnešním souhrnu se věnuji především tématům výchovy a vzdělávání. Dojde i na vyvracení jedné falešné zprávy o efektu sbírání víček na charitu, ale vzápětí se trochu vystrašíme očekáváním fakenews v technologicky propracovanějí podobě. A seznámím vás také s jedním novým užitečným blogem a s mojí novou rubrikou pro Liberální institut.

Kristýně Dolejšové vadí, že se společnost upíná na jeden ideál krásy, za kterým je mnohdy práce plastických chirurgů, drastických diet a Photoshopu. Kristýna chce, aby se ženy a dívky zase naučily mít se rády a vážit si sebe samých. Proto rozjela projekt Za normální holky. Dávám lajk.

Přesvědčivěji už to napsat nešlo. I tak se nejspíš najdou tací, kteří v této nesmyslné činnosti nepřestanou. Řeč je o sbírání víček na charitativní účely. Jak píše Martin Malý, doporučovat dětem sbírání víček je zločin na jejich finanční a sociální gramotnosti.

S pocitem, že ve svém životě hluboce selhali, mizí spousta Japonců zcela beze stopy. Zkrátka přeruší kontakt s rodinou a blízkými a vypaří se. Těmto lidem (prý jich od poloviny 90. let mizí každoročně desítky tisíc) se říká Džóhacu.

Bob Kartous poskytl Finmagu rozhovor, který vyšel ve dvou pokračováních (tadytady). Tématem bylo propojení vzdělávacího systému s trhem práce. Pokud vás zajímá, jak je to adaptabilitou absolventů různých druhů škol, určitě si rozhovor nenechte ujít. „Jakýkoliv byznys se bude muset připravit na to, že po odborné stránce si bude své zaměstnance dovzdělávat a vychovávat sám.“

Výchova dětí vykazuje v současné době nevídanou míru rodičovské kontroly a dohledu nad životy dětí. S tím je spojeno vážné riziko, píše Pratik Chougule, byť se tedy v řadě svých tvrzení opírá spíše o dojmy než jednoznačné důkazy. „Když budete děti držet zkrátka a nenecháte jim svobodu, je možné, že budou i v dospělosti toužit po pevné ruce.“ Při čtení článku jsem si mimochodem vzpomněl na tři roky starý příspěvek Daniela Anýže, který narážel právě na přehnanou míru rodičovské kontroly v USA. Anýžův příspěvek je již dostupný je částečně, ale to nejpodstatnější z článku shrnuje následující poznatek:

„Počet skutečných únosů ani jiných násilných činů na dětech se za posledních dvacet let nijak nezvýšil. Přesto kvůli rodičovské paranoie, posilované hesly jako „stranger danger“, za tu dobu z ulic děti vymizely.“

Billboard Parlamentních listů
Uměle vytvořené video s proslovem libovolného politika je přesně tím, co ještě na Parlamentkách „chybí“

Internet je plný falešných zpráv i manipulativních fotomontáží. Zanedlouho budeme nejspíše běžně narážet i na manipulaci s lidským hlasem a videem. Veldejším produktem technologického pokroku podvrhy, které znedůvěryhodní videa. „Falešné zprávy nedaleké budoucnosti mohou obsahovat libovolnou osobnost, která řekne svým hlasem cokoli, co se jí zadá.“ Více na Technetu.

Před 99 lety se zhroutilo Rakousko-Uherské impérium. Jak to vypadalo, kdyby přežilo dodnes? Mělo by moře, Alpy a třeba i exklávu v Číně. HDP na hlavu by bylo nižší než v případě samostatného Česka (tedy kdo ví, jak by se společná ekonomika vyvíjela, samozřejmě). A žilo by zde více sunnitů než voličů Tomia Okamury . Více v tomto videu.

David Klimeš přečetl a zrecenzoval knihu, která pojednává o tom, jak pracně vznikají ty nejslavnější hity, které se údajně šíří samy od sebe. Šanci na úspěch mají produkty a inovace, které jsou MAYA, tedy „Most Advanced Yet Acceptable“, co možná nejpokrokovější, ale stále ještě přijatelné. Jinak řečeno, jde o hledání hranice mezi pokrokovým a stále ještě tradičním.

Překladatel, psavec a lektor angličtiny Tomáš Herlík spustil blog Anglofil o angličtině, Británii a britské literatuře.

A na závěr trochu sebepropagace. Na web Liberálního institutu přispívám nově s měsíční rubrikou. Je to taková shrnující informačka, jako na mém webu. Akorát že se zaměřuju výhradně na témata související s činností institutu, což je především osobní a ekonomická svoboda. Další mnou doporučené články, které nezmiňuji ve svých článcích, můžete sledovat na mém Pocketu (stačí dát Follow). Teprve nedávno jsem zjistil, že se zde možnost sdílet doporučení nachází.

 

O Česku pesimisticky, o daních v NHL a o výborné zmrzlině

Dnešní výběr zajímavých témat a informací začneme sice pesimisticky, ale vydržte až do konce. Prozradím vám, kde se zchladit v letních dnech. A to jednak výbornou zmrzlinou a a jednak návštěvou míst, která patří k nejchladějším v Praze.

Datový tým Českého rozhlasu se zaměřil na oblasti, ve kterých se Česku daří v celosvětovém srovnání nejhůře. Trápí nás rakovina, děti v ‚děcáku‘ nebo klíšťová encefalitida.

Snad nám ještě další vrásky nepřidá politický vývoj. Maďarsko vytvořilo středoevropský model přechodu k neliberální demokracii. Polsko ho následuje a ohroženo je i Česko. Více Martin Ehl.

 

Jak daně ovlivňují sílu kanadských a amerických týmů v NHL. „Když se v létě hokejisté v NHL rozhodují, kde podepíší nové smlouvy, roli při výběru nového týmu nehrají pouze šance na titul nebo přidělený čas na ledě. Důležité jsou i daně. Však 54 procent volných hráčů odchází do klubů, kde odvádí berňáku méně peněz než při předchozím angažmá.“

Od 50. let lidstvo vyprodukovalo už 8,3 miliardy tun plastů. Recyklujeme jen 9 % použitých materiálů, zatímco 12 % spálíme a 79 % skončí na skládce. Vyplývá to z nejnovější globální analýzy masové produkce plastů.

Rozhovor s ekonomem Tylerem Cowenem k přečtení či poslechu. Kromě jiného Cowen poukazuje na skutečnost, že prudký vývoj je dnes záležitostí informačních technologií, ale spousta oblastí lidské činnosti stagnuje. „Když dnes letíte letadlem, neletí rychleji než v 70. letech a není to ani o moc pohodlnější. Lidé v minulosti by byli dnešní podobou světa zaskočeni, protože si mysleli, že všechno bude úplně jinak.“

Římský beton je odolnější než ten, který se běžně používá dnes. „Na rozdíl od dnešních materiálů římský beton časem stále více tvrdne a zpevňuje se, zatímco náš beton je porézní a zvětrává. Podle amerických vědců je za úspěchem neobvyklý římský recept – beton neboli umělý kámen vyráběli z vulkanického popela, vápence, mořské vody a drti z vyvřelých hornin.“

A trocha vzdělávání. Martin Malý nakousl téma výuky programování u dětí. Nejprve se rozepsal o tom, proč se rozjet výuku nedaří. A poté navázal článkem, kde se zmiňuje o projektu nadšenců, kteří si k výuce programování pro děti svou cestu našli. Zarazil mě odpor, se kterým se údajně lze setkat u některých rodičů.

„Rodiče některých dětí prý mají dojem, že není správné, aby děti seděly u počítače, spíš mají představu, že by dítě na prvním stupni mělo dělat něco jiného. Co? No, učit se básničky a běhat venku.“

Obrázková tabulka periodických prvků od softwarového inženýra Keitha Enevoldsena do škol bohužel neprorazila podobně jako výuka programování. Škoda. Díky jednoduchým obrázkům a srozumitelným popiskům v této tabulce se totiž dozvíme třeba to, že gallia je potřeba pro výrobu světelných diod nebo LED zářivek, zatímco tantal najdeme v mobilních telefonech.

A pár letních témat na závěr. Víte, kam za dobrou zmrzlinou? Redakce Euro vybrala 15 nejlepších míst v republice. Kromě pražských a brněnských tipů, nechybí ani zmrzlináři z Pardubicka nebo Kladenska.

Vltava protéká mezi stromy
Chcete se v Praze ochladit? Hledejte vodu a stromy

Mapa pražského horka je sice již z loňska, ale myslím, že právě v těchto dnech je ta pravá chvíle si ji připomenout. Chladněji je u řeky nebo v blízkosti stromů. „Vltava je schopná ochladit stavby ve svém okolí asi o čtyři stupně, pocítí to lidé bydlící v první či druhé řadě domů ve směru od říčního břehu. Dva až tři stupně ale zvládnou srazit i malé stromy a trávník mezi domy. To je důvod, proč je na Vinohradech asi o 4 °C příjemněji než na Smíchově. Velké porosty, jako lesoparky, si udržují až o osm stupňů nižší teploty než zástavba v jejich okolí.“